Zuzana Kocumová: Mistryně Evropy i světa ve Spartan Race
Po 2. místě v roce 2024 a 3. místě loni to na MS v Chorvatsku letos konečně vyšlo. Velká gratulace! Jaký to byl pocit, když jsi proběhla cílem?
Pocit radosti, uvolnění a vděčnosti. Pocit, že už se nemusím bát kouknout na videa a sestřih závodu, protože se ve mě něco bolestně sevře, že jsem si vlastní chybou přišla o vítězství, který mi poněkud narušoval radost z výsledků minulých let. Pocit, že jsem konečně došla do cíle.
Jak probíhala tvá příprava?
Na jaře jsem kvůli zranění dva měsíce nemohla běhat a měsíc skoro ani chodit. Rozběhnout se bylo opravdu těžké a říkala jsem si, že mě doběhl věk a velké závody už prostě nepůjdou. Zlom nastal v srpnu na dovolené v Dolomitech, kde se začala vracet lehkost a radost z pohybu. Pak jsem šla Spartan v Liberci a dobrý pocit byl zpět. Proto jsem se rozhodla odjet na mistrovství do Finska a po vítězství zde i na ME ve Francii, které proběhlo týden před Hvarem, což není ideální načasování. A pak už se stačilo "jen" přepravit z Francie na Hvar, zkusit zregenerovat z těžkého závodu, protože Beast ve Francii trval více než na dvě hodiny, a mentálně se připravit na Hvar.
Je něco, na co ve svém tréninku nedáš dopustit?
Poslouchat tělo a nezapomínat, že sport dělám pro radost z pohybu. A pak deset dnů v Dolomitech, které mě hodí věkově tak o 10-20 let zpět a výkonnostně asi o dvě třídy nahoru. Je to můj životabudič.
Co ti pomáhá v momentech, kdy si říkáš, že už fakt nemůžeš?
Uvědomit si, že to k závodu patří. Že závod je pohyb na hraně a jsou to velmi silné chvíle, i když ne v tom okamžiku příjemné. A že každý jde na hraně, ale závod se sčítá až v cíli.
Kterou překážku máš nejraději a kterou bys nejraději ze závodů vyškrtla?
Asi nemám ráda jedinou. Baví mě právě ta komplexnost celého závodu. A vyškrtla bych, asi z pochopitelných důvodů, oštěp. (Pozn. během závodu na Hvaru musela absolvovat 30 trestných angličáků za netrefený oštěp.)
Na co se po závodě nejvíc těšíš?
Na ten klid, který přijde v naprostém kontrastu toho, co prožíváš při závodě. A po závodu jako na Hvaru i na ty krásné silné emoce prožívané společně s rodinou, kamarády a všemi, kteří drželi palce. Ta energie je vyloženě hutná.
Co podle tebe dělá dobrého OCR závodníka?
Právě komplexnost. Schopnost používat celé své tělo a zároveň být klidný v hlavě.
Máš nějaký vysněný závod, který by sis chtěla jednou zaběhnout (třeba už i podruhé)?
Chtěla bych běžet nějaký opravdu těžký Sky race, kde máš místo překážek skály, ferratové úseky a extrémní terén. Vlastně čím méně běžecký terén, tím víc mě takový závod baví.
Co je pro tebe důležité u sportovního oblečení na OCR závodech?
Jeho funkčnost, tedy aby neomezoval v pohybu a nenasákl vodu. A taky aby slušně vypadal.
Máš ve sportu nějaký vzor nebo někoho, kdo tě inspiruje? Může to být někdo z OCR i z jiného sportu.
Konkrétní vzory nemám, ale mám lidi, které ráda sleduji. Někdy stylem, že jsou pro mě mimozemšťany. Z našich třeba Radek Brunner.
Co bys doporučila někomu, kdo chce OCR poprvé vyzkoušet?
Ať se nebojí, moc to neřeší a zkusí první závod. Protože teprve tím zjistí, o čem to je, jak je to skvělý, jaká je potřeba příprava, jak důležité je dobré oblečení a kvalitní boty a jak krásně umí po závodě bolet celé tělo. A jak i přes tu bolest chceš jít na start znovu.
Děkujeme za rozhovor a ještě jednou gratulujeme. Ať ti vydrží pevné zdraví a těšíme se na další závody.
Ve spolupráci se Zuzanou a dalšími závodníky Rehasport Team jsme vytvořili OCR kolekci ENDU.